rio-ebro-1Prázdniny čtrnáctiletého Martina s opravdovým průvodcem Tomášem, tátou a kamarádem Piškym – RIO EBRO, červenec 2011

Táta dodržel svůj loňský slib a zařídil dvě výpravy na moje milované Rio Ebro. Stačilo se jen sejít s průvodcem, se kterým se domluvili na termínu a rybolovné technice a který nám také zařídil ubytování a letenky. Stejně jako v loňském roce jsme se ubytovali v kempu Rancho Rio Ebro, kde nám vše potřebné zařídil náš průvodce Tomáš Plachý, a to ve stejné sestavě: Martin Krupička junior, průvodce Tomáš Plachý, táta Martin Krupička, můj velký kamarád z Jižních Čech Tomáš Smutný alias Pišky, kameraman Adam Bičák a já. Můj dvouletý brácha Adámek musí ještě rok počkat, než se připojí, a tak letos ještě zůstal u bazénu v kempu.

Vždycky se moc těším na bojovou poradu před prvním chytacím dnem. Strategie je jasná. První týden lov sumců na pelety a lov kaprů, a to na horní přehradě. Druhý týden lov z lodi na živou nástrahu na dolní přehradě.

První den příjezdu jsme začínali tím, že jsme loď i s veškerým vybavením přetáhli z ranče na horní přehradu, kde průvodce našel ideální místo pro lov. Na tomto místě jsme postavili naše rybářské zázemí, nebylo to nic jednoduchého, ve velkém vedru to byl skoro nadlidský výkon, ale za půl dne to Tomáš Plachý s tátou a Piškym zvládli. Já se trochu ulil, hlasitě jim fandil a připravoval pruty na lov. Mezitím kluci místo řádně zakrmili. Po tom celém přípravném dnu jedeme spát a ráno začínáme. Jediný, kdo na místě zůstal, byl náš průvodce Tomáš. Moc se těším.

Další den brzo ráno jsme dojeli na předem domluvené místo, kde na nás čekal průvodce s lodí. Stejně jako loni první den ryby moc neberou, ale víme, že to přijde. Důležité je pořádně krmit. První jízda je tu a jihočeský kaprař Pišky zdolává první rybu a hned kapr 103 cm a 14 kg. Moc jsem mu to přál, protože si myslím, že je z naší party nejlepším kaprařem. Táta musí být pyšný, protože nás kaprařinu učil on. Další den jsem čekal, že už začnou brát sumci na pelety, ale ani ťuk, moc se jim nechtělo, ale Tomáš říkal, ať vydržíme, že to přijde. Ve dvě odpoledne Tomáš zavelel: „Jdeme trolovat na Rapalu.“ Táta moc nechtěl, ale jeli jsme. Pyšky zůstal na místě a chytal kapry. A udělali jsme dobře. Naší novou lodí Carolina Skiff jsme vyrazili až na konec horní přehrady a hodili tři pruty do stojanů. Táta měl rychlý záběr, ale nic. Hodinu do nás pálilo slunce a já trochu ztrácel pozornost. Namáčím si čepici do vody a v tu chvíli přichází do mého prutu rána jako z děla. Následuje kvílení mojí Stelly 5 000 a čtyřicetiminutová přetahovaná se sumcem. Věděl jsem hned, že mám na prutu svůj nový rekord. Ale sumík mi to moc neulehčoval. Táta se potil a nervózně si zapaloval jednu cigaretu za druhou. Moc chtěl, aby mi ta 25kilová šňůra vydržela ten nápor, a stále opakoval: „Hlavně pomalu, nepospíchej.“ A pak se ukázal. Tomáš Plachý sumcovi zkušeně sáhl do pusy a rekord byl v lodi. Já měl hned slzy v očích a čekal na měření a vážení. Je to tady! Můj nový rekord 215 cm a 73 kg. Kdybych snad do konce výpravy neměl ani jediný záběr, jsem spokojený a šťastný. Táta mě pochválil za trpělivost a spěchali jsme zpět na naše peletové místo, kde celou dobu hlídal všechny pruty Pišky a tahal kapry jak šílený.

Třetí den začal koncert kaprů a sumců na pelety. Kapři měli svoje hodiny, ve kterých snad žraly všechno …, a když do toho kapřího braní bylo slyšet cinkání rolničky na sumcovém prutu, bylo to moc hezké, ale rekordní ryby nám nebraly. A takhle to bylo celý týden … Účet za první týden byl 102 kaprů a 27 sumců. Téměř polovinu kaprů nachytal Pišky, který při posledním dni u dalšího záběru zahlásil: „Už zase?“ To nás pobavilo. Nastal čas balení a přesun do kempu.

Po příjezdu na ranč jsme šli rovnou všichni na večeři. Po ní jsme si sedli s kuchařem Milanem, se kterým se táta štengruje, a to téměř stále. S tátou milujeme Jardu Jágra a Jakuba Vágnera a Milánek je ze srandy pořád kritizuje. Je vždycky velká sranda. Mezitím co si v ranči povídáme, náš dobrý průvodce Tomáš Plachý přemýšlí o místech, kam vyrazíme na lov s velkými káčami a rybičkami.

Jako nástražní rybky jsme použili padesáticentimetrové kapříky a třiceticentimetrové plotice, které jsme koupili. Já vůbec netušil, co nás čeká. Průvodce Tomáš to vybral skvěle a my prožili krásných pět dní neuvěřitelného lovu. Denně jsme měli na prutu osm až deset sumců od 160 do 210 cm. A já začal doufat, že padne další rekord.

Svatý Petr mě obdaroval poslední den krásným záběrem a velikým soubojem se sumcem. Mohl jsem se pořádně opřít do svého oblíbeného prutu Sportex Magnus 50 lb a Tekoty Shimano 800. Stokilová šňůra mi umožnila jít do souboje úplně naplno, ale rychle mi docházely síly a sumík byl stále u dna. Táta se mě ptá: „Nemám to dokončit?“ Ta věta mě znovu nakopla a já šel na doraz. Pak se zjevil u lodi. Krásný mramorový sumec s velikou hlavou. Následovalo měření a vážení a já byl napnutý jako struna. „Ááá, je to tady! Zase rekord!“ 217 cm a 76 kg. Byl jsem šťastný jako blázen. Táta za hodinu dostal také svůj osobák, 211 cm a 70 kg.

Prostě rybaření, jak se patří. Všem moc děkuji a těším se zase na další výpravu. Ale o tom zase někdy příště, kamarádi Petrova cechu.

Ahoj, váš kamarád Martin Krupička, 14 let