muskareni-05Jistě ne náhodou. „Náhody přece nejsou“ říkávala moje babička. „Všechno, co nás v životě potká, má smysl“ a já, stojíc v tichém zadumání na mostě ve slovinském Lancovu , přemýšlím o významu tohoto setkání s Paní Řekou.

Voda je průzračná a hodně zapadlá. Podle místního měřidla teče necelých 30 vteřinových kubíků a to je prý hodně málo. Pod mostem vidíme několik středních duháků, většího potočáka a jednu ponorku. V místě prakticky nedostupném pro muškaře stojí duhák, kterému do 80 cm moc nechybí. Hodně nás to láká, začít právě tady, ale pro dnešek máme jiný plán. Jedeme do Bohinjské Bistrice a kupujeme povolenku místní Rybářské Družiny na 9-ti km úsek od městečka k Bohinjskému jezeru. Od Lancova je to nejméně 20 km proti proudu a na vodě je to hodně znát. Průzračnost je zde až křišťálová, jak máme možnost posoudit z několika mostů. Shora je vidět každičký detail, až máte dojem, že tam je vody po kotníky, ale opak je pravdou. Rybáři stojící po pás ani ne ve třetině toku jsou toho důkazem. Zastavujeme na mostě blízko Brodu a pozorujeme muškaře. Dva jsou nad a jeden pod mostem a všichni s nymfou. Ten po proudu je blíž, takže je na konci šňůry dobře patrný indikátor záběru, který se na hladině pohupuje jako splávek a působí poněkud rušivě. Nikdo nic nechytá. „Nechceš jim to ukázat?“ popichují mě mí společníci. Abyste rozuměli, je tady se mnou můj syn Kamil, kterého jsem před 20 lety naučil všechno, co jsem uměl–to mu bylo deset. Od té doby učí on mě. Když má čas, tak závodně muškaří. A je tu taky Jarda Karafiát, kterého snad představovat nemusím. Takže už chápete proč mě popichovali? Já, i když jsem z nás nejstarší, platím tady za amatéra. Ale proč ne? Zkusit to můžu, stejně tady necháme auto a půjdem do vody. Tak jo. Kamil s Jardou mizí po proudu a já zůstávám. Z mostu je vidět dost ryb a mám pocit, že jsou aktivní. Chyba bude asi v lidech. Beru si třímetrovou trojku prut, plovoucí šňůru s delším návazcem zakončeným 0,10 Fluocarbon a nymfu č. 14 s trojkou hlavičkou. Tady bych měl upozornit, že na Sávě smíte použít pouze jednu nástrahu a háček bez protihrotu.
Kdybych z mostu ryby neviděl, asi by mně je pohled z vody neprozradil. Ale ony se naštěstí prozrazují samy. Berou. První záběr jsem ještě usekl, ale potom už to šlo. Duháci-35, 40, 45 cm je standardní velikost a ryby jsou opravdu v kondici. Ihned po záseku máte pocit, že visíte, ale okamžitě následuje zběsilý výpad nejčastěji proti proudu. Duhák je neúnavný bojovník a skokan a jeho zdolání pár minut zabere. A co je v tomto případě hlavní, neuniknete pozornosti. Na mostě zastavil oddíl Liščat na branném pochodu a děti hlasitým povzbuzováním dávaly najevo své uznání. Jako na objednávku zabral potočák do 50 cm a po něm duhák přes 50. Celé divadélko jsem ukončil rybím polibkem a chystám se jít za klukama. Mezi tím, co jsem se předváděl, přiblížili se rybáři nad i pode mnou na dostřel. Když vidí, že balím už jsou u mě a začíná cizojazyčný výslech. Dva Italové a Francouz chtějí vidět především mouchu a rádi by jich pár koupili, to jsem pochopil, i když umím jenom rusky a k tomu špatně. Ale já neprodávám. Přemýšlím. Oni brebentí a já přemýšlím a už tuším, proč jsem tady.
Kamil stojí asi o dvě stě metrů níž v místě, kde před zákrutou řeka začíná simulovat tůň a proud směřuje k levému břehu lemovanému vrbičkami. Vlévá se tam mini potůček a už z dálky vidím, že je trochu přikalený a barví vodu těsně u břehu. „Pojď blíž, to jsi ještě neviděl“ volá na mě. A já koukám jako blázen. Kalný potůček pozval k prostřenému stolu snad všechny ryby z okolí. Střídavě se vynořují jako malí delfíni, aby opět zmizely u dna. Krásné divadlo. A naše nástrahy se jim taky zamlouvají. Prakticky každým hodem záběr. Duháci okolo 40 cm jsou sice úžasní bojovníci, ale občas zahlédneme siluetu opravdu velké ryby a adrenalin pracuje. Jarda tvrdí, že pokud chceš ulovit velkého pstruha, musíš nejdřív popíchat všechny malé. Asi ví, co říká. Zhruba patnáctý duhák se výrazně vymyká. Ihned po záseku se v celé kráse předvede nad hladinou, aby si to nekompromisně namířil rovnou dolů do tůně. Brzda hlasitě zpívá a Kamil ji opatrně dotahuje. Pstruh to ale nevnímá, ujíždí konstantní rychlostí a po padesáti metrech se vypíná. Škoda, odhadli jsme jej asi na 70 cm. Zkoušíme to znovu a stále podobná písnička. Pstruzi do 45 cm tvoří osobní stráž a degustátory svému králi. Asi desátý pstruh byl dvojče toho prvního, ale tentokrát to mělo poněkud jiný průběh. Po záseku vyrazil proti proudu a nebýt nahoře mělká peřej, kdo ví, kdy by se zastavil. V malé vodě se necítil, a tak sjel maličko níž a dvacet metrů nad námi prozkoumával oba břehy. Chvilkami jsem měl pocit, že vodím velkého kapra. Rozestoupili jsme se tak, aby pstruh zůstal v relativně bezpečných partiích. Jenomže on to nebyl žádný hlupáček. Po pár minutách se rozhodl, že pojede domů a jel. Ani ne moc rychle projel mezi námi jako fotbalovou brankou a zmizel v tůni. Šňůra začala drhnout až to povolilo. No nic, jsem chudší o jednu malou nymfu, ale bohatší o jeden velký zážitek.
V této partii končíme a jdeme hledat Jardu. Nijak se netají tím, že pase hlavně po velkých rybách a lipani, ti ho učarovali. Ale usmívá se jak sluníčko. Lipany našel a ten největší měl 47 cm.
Chytáme do soumraku a na to, že jsme začali až kolem 10. hodiny (vyjížděli jsme ve dvě z domu) byl den hodně úspěšný. Každý jsme chytili kolem 50-ti slušných ryb a nebýt toho, že jsme dost utahaní, mohlo to být ještě lepší. Večerní sběr jsme pojali poněkud pasivně.
Ráno jdeme „streamerovat“ do nižších pater.
Vítání nového dne v řece má své nezapomenutelné kouzlo. Pohled z vyhlídky v Radovlici, kde jsme se na chviličku zastavili před sjezdem do údolí, nabízí asi dvoukilometrový úsek Sávy, který bychom dnes chtěli prochytat. Majestátní řeka, střídavě se ztrácející v mlžném oparu, připomíná náhrdelník z cukrové vaty. Jsme dost nedočkaví a spěcháme k vodě. „Hoši, konec legrace. Tady jsou opravdu ryby,“ připomíná Jarda a instaluje koncový návazec 0,21. „Nejlepší místa jsou tady, tady a tam“, ukazuje. „Já zůstanu tady, Kamile, ty běž pod ostrůvek a Láďa do ťapavky. Každý streamer do rezava je dobrý. A když vezme klokan, držte prut co nejvýše, ať se šňůra nedostane pod balvan. Je jich tady požehnaně.“ Jarda neztrácí svůj věčný úsměv, ale přesto je na něm patrná nervozita a nedočkavost. Asi čeká překvapení. Jdeme na to. Moje ťapavka je asi dvě stě metrů dlouhá peřej na začátku tišiny a je nejdál od místa, kde jsme se rozešli. Než tam dojdu, slyším Kamila radostně výsknout. Dnešní premiéru otevírá potočák 57 cm. Ryba je to nádherná, jenom mám pocit, a v tom jsme se později shodli, že nebojuje jako jeho duhový příbuzný.
Konečně je i můj streamer ve vodě. Snažím se jej dostat až k vrbovému krytu nad protějším břehem, mírně proti vodě, aby měla nástraha dostatek času vyklesat. Voda, přestože nízká, je překvapivě rychlá. Ihned po nahození začínám se šňůrou pracovat. Častokrát jsem se přesvědčil, že záběr umí přijít při dopadu a pokud nejste v kontaktu, je to pryč. A je tomu tak i teď. Při druhém hodu následuje bezprostředně po dopadu mohutný úder do špičky a „američan“ je tady. Silný a těžký. Naštěstí se nesnaží využít síly proudu, ale maže nahoru. Vždy zpět těsně nade mne a zase 20-30 metrů proti. Člověku se až tají dech nad tou demonstrací síly a vytrvalosti. Snad desetkrát to zopakoval než změnil taktiku, ale síly ubývaly. Při zběsilém úprku dolů jsem měl jedinou snahu, dostat jej mimo hlavní proud a to se mi naštěstí podařilo. Po několika minutách jsem si rybu mohl konečně prohlédnout a vzít zpět streamera. Krásná ukázka silné a zdravé ryby, necelých 60 cm. A takhle to mohlo pokračovat snad až do večera, ale člověk by měl vědět, kdy přestat. Zdolal jsem dalších deset ryb a přibližně stejný počet se vypnul, ale už nepřišlo nic většího. Tedy ne mně. Kamilovi se ukázala hlavatka těsně přes magický metr a kromě duháků měl i dalšího potočáka 66 cm. A Jarda udolal duháka 67 a jedno torpédo mu vytáhlo prakticky celý podklad, než se vyplo. Prostě úžasná řeka.
Myšlenky se mi honí hlavou jako pstruzi v peřeji. Až mám pocit, že musí ven. A tak to na kluky vychrlím.
Rybářská cestovka. Muškařská škola. Vazačská škola. Kompletní rybářský servis.
To všechno umíme.
Zajistíme ubytování–splněno.
Zajistíme povolenky–splněno.
Zajistíme reklamu–na té zrovna pracujeme.
A rybářské průvodce a instruktory–ty budeme představovat my. Kamil, Jarda a snad i já, když mě k tomu pustí.

Před odjezdem zastavíme ještě na mostě v Lancovu. Rozloučit se s Paní Řekou.
Voda je čistá jako naše úmysly.
A já už konečně vím, proč jsem potkal Sávu.

Láďa Zajonc
Cestovní agentura
ZKZ Fly fishing world s.r.o.