vypravy-10Je polovina srpna, u nás není příliš příznivé počasí a já společně se Standou a Luďkem vyrážím na velmi známou a prohlášenou sumcovou řeku Rio Ebro. Uběhlo 28 hodin a konečně po tak dlouhé cestě, která nebyla přívětivá, protože byly obrovské zácpy na dálnicích, jsme na místě. Nacházíme se zhruba třicet kilometrů za Mequinenzou, na horní přehradě v campu – Cuesta falcón, u vynikajícího průvodce Tomáše.Pohodlně sedíme, popíjíme pivečko a zhodnocujeme situaci, kde a jakým způsobem lovu budeme chytat. Tomáš se svým synem nám sdělují, že před třemi dny se chytly velké ryby na Chiprianě na pelety, které tu sumci v letních měsících doslova milují. Je rozhodnuto a brzy ráno připravujeme loď, bez které se zde neobejdete, a vyjíždíme na Chiprianu, která je nedaleko odtud. Projíždíme zdejší krajinu, jedeme po polní cestě, přičemž nacházíme obrovské melouny rostoucí zde asi jako u nás brambory. Nedá nám to a okamžitě trháme. Nyní jsme plně naloženi a zbývá jen najít vhodné místo pro loď. Břehy jsou zde strmé a není lehké takové místo k svezení lodě na vodu najít. Štěstí, našli jsme ho, loď je na vodě a pokračujeme k lovnému místu.
Jsme tu, vyndáváme rybařinu, připravujeme pruty k zavezení a ochutnáváme poctivě utrhlé melouny.
Peletové pruty jsou zavezeny a nezbývá nic jiného než čekat. Asi po třiceti minutách přichází první záběr. Razantně zasekávám a zdolávám prvního sumce, není to žádný obr, má 125 cm, ale pro začátek udělá radost. Dlouhou dobu nemá nikdo z nás záběr, až na kaprové pruty, které nahodil Standa s Tomášem. Jenže kapři nás nezajímají. Sumci si dali pauzu a zatím neberou. Po dvou hodinách přichází další záběr, Standa zasekává a zdolává dalšího, mladšího jedince. Má 118 cm, ale kvůli takovým tu nejsme. Je večer a rozhodujeme se ukončit dnešní lov. Všechno je sbaleno a přichází další záběr na Standovo pruty. Zrovna byli všichni ve vodě a užívali si teploučké vody, jediný Luděk byl ostražitý a zasekává prvního sumce ve svém životě. Se zdoláváním si počíná velmi dobře, jenže… těsně u břehu se sumec vyhakuje a utíká. Alespoň nám zamával ocasní ploutví a odhadem sděluje 140-145 cm, největší ryba dne. Zbývá jen sbalit pruty, jenže přichází ještě jeden záběr, zasekávám a mám dalšího sumečka 130 cm. Mezitím jel Tomáš ze svým synem najít jiné lovné místo. Přijíždějí s dobrou zprávou, že na další dny našli lepší místo.
Po večerní domluvě se rozhodujeme věnovat další den vábničce. Je šest hodin ráno, budím Standu, Luďka a Tomáše, kterému se z vyhřátého pelechu nikdy vstávat nechtělo, vyjíždíme po klidné hladině, jak říká Standa „po oleji“, na vábničku. Standa s Tomášem vybírají pěkné místečko u skal na třicetimetrové hloubce, zhruba deset metrů od břehu. Po prvních bouchnutích startují malí sumci až do dvou metrů. Naši líni jsou v hloubkách 8, 6-7 a 5 metrů a sumci je bez povšimnutí míjejí. Standa znovu vábí a po několika minutách klidu přichází razantní záběr, který nebyl na echolotu vidět, protože sumec zaútočil ze strany. Následuje zásek a zdolávám obrovského vousáče doslova na krev, nedávám mu jediný metr zadarmo, brzda na mém multíku je natvrdo a ještě dobržďuji cívku se šňůrou na 64 kilogramů palcem. Zabral v 6,5metrové hloubce, ale už ho máme na hladině, nádherný vousáč, tipuji dva metry, možná víc. Kluci říkají, že má tak 195 cm. Poslední výpad a už ho máme v lodi. Okamžitě jedeme zpět do campu, abych s ním měl nějakou fotečku, a rychle s ním zpátky do vody. Pustil jsem ho a na tohle místo jsme se už nevraceli. Rozhodli jsme se, že pojedeme na Chiprianu na nově nalezené místo. Jsme na něm.
Pruty zavezeny a čekáme na záběr. Mezitím si Luděk nahodil na kapra. Máme šest prutů na sumára. Je tu první záběr, ale zásek se nezdařil. Nikdo z nás netušil, co se ještě stane. Po hodině se strhl nehorázný masakr. Žravost sumců mi připomínala chytání cejnů na některém z našich rybníků či přehrad. Záběry chodily jeden za druhým a my se nestačili divit. Tomáš tahá sumíka 198 cm, po chvíli zasekává Standa a následně se chlubí s největším sumíkem výpravy, 209 cm. Další záběr, pro změnu na kaprové proutky, Luděk tahá o něco většího. Po dvou minutách zjišťuje, že to je nejspíš sumec. Standa s Tomášem naskakují do lodě a říkají Luďkovi, ať zvolí raději zdolávání z lodě. Na břehu zůstávám sám a je tu další záběr, zdolávám pěkného sumíka, jenže chodí další dva záběry a nikde nikdo. Naštěstí sumci pouštějí pelety a pruty zůstávají na břehu. Kluci se vracejí ze sumcem 130 cm na kaprový prut. Bylo těsně před bouří, to by mohlo vysvětlovat braní sumců. Zastihuje nás bouřka a prudký déšť. Sumci přestali brát. Balíme věci a vracíme se zpět s velkou spokojeností.
Následující den zkoušíme bójkovat. Během dvou dní jsem se Standou chytil pět sumců, největší 145 cm. Zkoušíme poslední způsob lovu sumců, a to vláčku. Projíždíme vodu nedaleko od campu a Tomáš zdolává pěkného sumíka 207 cm na patnácticentimetrového woblera. Další den věnujeme opět úspěšnému vláčení.
Luděk vytahuje sumce 160 cm, který na vláčku velice potěší. Naše úspěšné dny vypršely a musíme se vrátit zpět do Čech. Jestli znovu na sumce, tak na Ebro. Velký dík patří Standovi Kechnerovi a výbornému průvodci Tomášovi Výtiskovi.

Foto: Stanislav Kechner
Text: Miloš Nekola

vypravy-08vypravy-09vypravy-10vypravy-11