rozhovory-01Vážení čtenáři, v únorovém vydání časopisu RYBOLOV Vám David Starnosvký charakterizoval a představil Jožku Foltýna, známého a úspěšného vláčkaře. Nyní přinášíme jeho vlastní zpověď jako rybáře…

Jmenuji se Foltýn Jožka a byl jsem osloven, abych pro vás napsal pár řádků z mého rybářského světa.
Přírodu miluji od dětství. Bydleli jsme u lesa, u rybníka, a to už jsou dobré dispozice, jak člověk přilne k přírodě. Dosud to byla rybařina amatérská (na pytlačku cejni, karasi). Později, na vojně v Žatci, jsem pozoroval rybáře, jak třpytkují v řece Ohři a chytají pstruhy. Po návratu z vojny bylo rozhodnuto. Složil jsem rybářské zkoušky.
Hned od začátku jsem měl jasno, co se týče techniky lovu. Od každého jsem zkusil něco, ale přívlač jasně vyhrála.V roce 1999 jsem odchytal první závod v Poličce. Byl jsem nadšený tou atmosférou a docela mě to chytlo. Na další rok už jsem odjížděl jako vítěz! To člověka nakopne a chce jít dál.
Úspěchy se dostavily a já vyhrával pro mě prestižní poháry. Netrvalo dlouho a přišla nabídka od LOVY BRNO, abych za ně závodil za I. ligu. Byla to pro mě za prvé velká pocta a za druhé to byla ohromná dřina vypracovat se z náhradníka na kapitána týmu! Ten, kdo něčím takovým prošel, ví, že krom práce jde všechno stranou (volný čas, rodina).
Přišly porážky i úspěch! Člověk ale nesmí zakrnět a zůstat se sebou spokojený!!!! Je třeba se neustále zdokonalovat, učit se, poznávat nové trendy. Sám si upravuji třpytky a různé doplňky. Velmi důležité je své nástraze věřit. Nejvíce se zkušenosti získají praxí u vody, a pak se zúročí při závodě.
Za svůj největší úspěch považuji první místo v I. lize za rok 2005. Od roku 2006 jsem měl tu čest spolupracovat u reprezentačního týmu jako asistent trenéra, a zažít tak atmosféru na M.S. v Portugalsku a na Slovensku. Obě mistrovství jsme skončili na krásném druhém místě.
Také bych chtěl zmínit svého nového týmového kolegu Tomáše Krajču. Nechytáme spolu dlouho, ale i za tu dobu jsem se přesvědčil o jeho výborných kvalitách co se týče rybařiny, týmové práce, je to férový kluk a přeji nám oběma úspěch v nové sezoně. Loňské 4. místo v žebříčku mě moc těší a motivuje k ještě lepším výsledkům. Rybařit jezdím i mimo republiku. Ve Švédsku lovím okouny, ve Španělsku sumce, ale zatím nejsilnější zážitek ve mně zanechalo Mongolsko, kde jsem si užil zdolávání tajmenů, ale nevyhnul se mi ani na dnešní dobu velmi zákeřný a takřka se již nevyskytující tyfus!!! Každého okamžiku je třeba si vážit a s čistým svědomím prohlašuji, že tak krásnou přírodu, jakou máme u nás, je třeba chránit a vážit si jí.
Kromě závodů první ligy strašně rád jezdím i na závody svých kamarádů, a to, že mám závodivého ducha, o mně ví všichni. Také si mě kvůli tomu dobírají. Např. v r. 2006 jsem na Jestřabickém poháru skončil na 3. místě. Kamarád z legrace utrousil poznámku ve smyslu, že už to není, co to bývalo atd.! Pro někoho jízlivá poznámka, pro mě impuls, abych se do toho ještě víc opřel! A taky že jo! Další rok stejný závod a 1. místo! Byl to dost těžký závod, přes sto závodníků a samozřejmě spousta závodníků ligy. O to víc mě to potěšilo.
Následují další pohárové soutěže, přibývají vítězné trofeje… Já vím, říkáte si, jak to jde všechno zvládnout? Mám na to jednoduchý fígl – naučil jsem manželku rybařit! A už několikrát se mi stalo, že od vody musím manželku odhánět já. Moc rádi jezdíme na pstruhy do Jestřabic u Kyjova a na Svratku lovit tlouště. Máme to v rodině. Mladší syn Martin závodně muškaří. Na mistrovství juniorů v Belgii obsadil krásné druhé místo.
Všem rybářům a rybářkám přeji mnoho rybářských úspěchů a kolem sebe jen slušné rybáře.