technika-02Feeder se stává největším hitem, ale každý z vás má na to jiný úhel pohledu. Pro jednoho to je relax, odpočinek a zábava u vody, pro druhého možnost se stále zdokonalovat a měřit svoje síly v závodech s ostatními kolegy a pro jiného zase možnost ještě více naplnit mrazák. A právě pro první a druhou skupinu je určen tento seriál. Feeder se stává největším hitem, ale každý z vás má na to jiný úhel pohledu. Pro jednoho to je relax, odpočinek a zábava u vody, pro druhého možnost se stále zdokonalovat a měřit svoje síly v závodech s ostatními kolegy a pro jiného zase možnost ještě více naplnit mrazák. A právě pro první a druhou skupinu je určen tento seriál.Pokud si chceme slušně zachytat, měli bychom dodržet několik rozhodujících věcí.Samozřejmě pominu základní vybavení, jako je prut a naviják, i když i to je podle mě velmi důležité. Je úplně jedno, jestli s feederem začínáme, učíme se, nebo už máme spoustu prutohodin za sebou, ale jestli dodržíme klasické zásady, jako je volba vhodného prutu délkou i gramáží na určitý daný tip vody a k tomu vhodně zvolená špička, správně nakloněná vidlička a k tomu odpovídající úhel a postavení prutu, správně zvolená montáž průběžná nebo koncová a k tomu odpovídající délka návazce a průměr vlasce, dobře zvolená gramáž krmítka a odpovídající tvar, správně zvolená velikost háčku a k tomu odpovídající tvar podle nástrahy, na jakou chytáme, a ryby, na jakou líčíme, vhodně zvolené krmení podle lokality, ročního období, obsádce ryb a místa, kde chytáme a jeho správná příprava a namíchání, vhodně zvolené místo na vodě, kde jsme se rozhodli chytat, jeho správné „přečtení“, vyloučení vázek a přesné zakrmení… a takhle by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho.
Jsou tu i ostatní neméně důležité věci, jako je například nutnost dlouhého podběráku, (co je nám platné, že jsme zdolali pěkného kapříka, když ho nemáme šanci na desítku forpásek dostat z vody), nezapomenout si s sebou vzít pár náhradních špiček( jeli jsme takovou dálku k vodě a po nešťastném zlomení pojedeme domů kvůli špičce), a další drobnosti jako kbelík na míchání a síto na přesátí krmení, ručník, polarizační brýle, deštník, obůstek, forpasovník s navázanými háčky, holinky…….
Je toho hodně, co by se mělo a nemělo a každý, kdo feederu propadl, mi to jistě potvrdí. Čím déle chytáme, tím více se učíme a tím více věcí nám připadá automatických, aniž bychom nad nimi přemýšleli.
Jako příklad můžu uvést, že každý již trošku zkušenější feederař po příchodu k vodě jako první namočí krmení, aniž by si rozbalil pruty, nebo nikdy nenosí k vodě pruty navázané, ale vždy je váže podle vody, proudu a lokality atd.
A jsme u toho, proč jsem se rozhodl vybrat pár největších vychytávek a podělit se s vámi o ně. Vždyť člověk se učí celý život a žádný učený z nebe nespadl.

1. Přesnost krmení

Toto je podle mě jeden z nejdůležitějších faktorů, který rozhoduje o braní nebo nebraní ryb, protože ho můžeme sami ovlivnit. Musím pominout samotné namíchání krmení, jeho vhodný výběr, barvu, konzistenci, o tom se zmíním jindy a taky krmení prakem nebo katapultem. Ruku na srdce, většina z nás si poradí na menších tocích jako je Sázava, Blanice Vlašimská, Nežárka a podobně, ale přijde na Labe nebo Vltavu a je zle. Co hod, to jinam a ani ty záběry nejsou tak časté, jak bychom potřebovali. Nepřesnost nahazování má samozřejmě za vliv rozházení krmení na hodně velké ploše a tím následné rozbití rybího hejna a méně záběrů, protože je ryba rozptýlena na hodně velké ploše nehledě na to, že jí tam ani neudržíme.
A přitom je to tak jednoduché. První možnost, jak nahazovat stále do stejného místa, je označit si vlasec lihovým popisovačem (stačí i obyčejná fixa na alkoholové bázi). Barvu volíme podle našeho vlasce, na světlé vlasce použijeme tmavší barvy,červenou, černou, nebo modrou a na tmavé vlasce je nejlepší bílá. Lihové popisovače nebo fixy koupíme skoro v každém papírnictví a stojí v průměru okolo padesátikoruny, (ty značkové i třikrát tolik) a vydrží nám hodně dlouho.
Vybrali jsme si nějaké místo, několikrát jím protáhli těžší krmítko nebo olůvko z důvodu vázek, určíme si nějaký bod naproti(například strom, stožár, keř, dům, plot, a podobně), větší, zakrmovaní krmítko naplníme krmením, nahodíme a položíme prut do vidličky. Po srovnání vlasce fixou(oznamovačem) nabarvíme vlasec mezi rolničkou navijáku a posledním očkem prutu a je to. Napočítáme do třiceti a vše znovu zopakujeme. Ze začátku nám bude trošku dělat problém sledovat vlasec , jak se odmotává z navijáku, ale za jednu vycházku u vody se to snadno naučíme. Stačí si namířit na námi zvolený bod naproti, švihnout prutem a očima sledovat, kdy z navijáku vylétne i obarvený vlasec. Levou rukou přibrzďováním regulujeme odmotávání vlasce. Pokud náhodou trošku přehodíme, není nic snadnějšího několikrát otočit kličkou navijáku a dostat obarvený vlasec na své místo. Necháme zase chvilku vysypat krmítko a vše opakujeme.
Na menších vodách stačí desetkrát před vlastním chytáním takto nahodit a máme zakrmeno a můžeme vyměnit velké zakrmovaní krmítko za menší, na větších vodách krmíme více.
Výhoda: nahazujeme stále do stejného místa, v případě, že si budeme chtít i sáhnout trošku za krmení není žádný problém přehodit a nechat čárku třeba od prvního očka na prutu, v případě velké ryby nic nebrání povolení vlasce a její vodění.
Nevýhoda: v případě vázky a následném přetržení vlasce se vzdálenost samozřejmě zkracuje. Pokud chytáme druhý den na jiné lokalitě a tím i jiné vzdálenosti, musíme použít i jinou barvu fixek.
Dobrá rada: chceme-li si uchovat námi naměřenou vzdálenost, abychom jí mohli použít třeba na druhý prut, zapíchneme si na břehu vidličku, zahákneme za ní háček na měřeném prutu a odvineme vzdálenost z navijáku postupným couváním, až se dostaneme k označené čárce. Zde zapíchneme druhou vidličku (klacík…) a tuto vzdálenost můžeme kdokoliv přenést i na ostatní pruty..

technika-01technika-03technika-04

Možnost druhá – zaklipování vlasce gumičkou. Zní to možná složitě, ale je to v podstatě velmi jednoduché. Opět si naproti zvolíme nějaký bod, kam chceme nahazovat, nahodíme, srovnáme vlasec a než zaklapneme překlapěč navijáku, levou rukou podržíme vlasec, aby se z cívky neodmotával a pravou rukou nasadíme na cívku obyčejnou gumičku. Dvakrát jí omotáme a nehtem zasuneme za klip na cívce. Chce to jen trošku cviku a zase jednou u vody a už to umíme. Samotné nahazování je stejné, a po pár hodech už dokážeme odhadnout, jaký asi musíme mít nápřah. Pokud zvolíme prudší nápřah, gumička nám v klipu nához odpéruje a podrží ho a tím nahazujeme stále do stejného místa. Jen musíme pevněji držet prut, protože gumička sice odpéruje švih, ale to se projeví jako by vyražením prutu z ruky. Zase je to jenom otázka cviku a několik hodin u vody a už to umíme.
Výhoda: nahazujeme stále do stejného místa, aniž bychom si dělali čárku na vlasci.
Nevýhoda: v případě přetržení gumičky jsme přišli o vzdálenost, v případě vázky a přetržení vlasce jsme přišli o vzdálenost, v případě záběru od velké ryby a jejím následném úniku se sice gumička přetrhne, ale taky nemusí a ani se nám nemusí podařit dostatečně rychle gumičku uvolnit a můžeme o velkou rybu přijít, ale zatím se mi pokaždé podařilo gumičku uvolnit.
Dobrá rada: chceme-li si uchovat námi naměřenou krmenou vzdálenost, opět se vyplatí ji přenést na břehu mezi dvěmi vidličkami(nebo klacíky,..) a tím ji můžeme kdykoliv přenést na jiné pruty.

technika-05technika-06technika-07technika-08technika-09technika-10

Taktéž můžeme obě možnosti s klipem a gumičkou kombinovat s čárkou na vlasci, což se mě jeví jako nejlepší možnost. Sílu kmenového vlasce volíme podle gramáže krmítek, na jaké chytáme.